Blog

Druhy čaje a rozlišování

Nejznámější rozlišení čaje je na čaj černý (v Číně a Japonsku se podle barvy nálevu označuje jako červený), zelený čaj, oolong (částečně oxidovaný, žlutozelený nebo modrozelený) a bílý čaj a Pu-Ehr. Všechny tyto druhy jsou zpracovávány z jediné rostliny – čajovníku čínského (Camellia sinensis). Rozlišení čaje podle barvy jeho nálevu souvisí se způsobem jeho zpracování. Hlavní rozdíl spočívá v tom, jestli v čajových lístcích proběhne proces oxidace.

Černý čaj

Jedná se o nejvíce oxidovanou kategorie čajů. Obsahuje okysličené i neokysličené  (přírodní) polyfenoly. Okysličené vytvářejí chuť, barvu a aroma černého čaje a neokysličené polyfenoly dodávají nápoji charakteristickou natrpklost, která stimuluje činnost slinných žláz a zahání žízeň.

Po natrhání a vytřídění jsou čajové lístky po vrstvách rozprostřeny na sušící plata a nechají se 10-20hod zavadnout ve stínu na čerstvém vzduchu. Tím dojde ke změkčení lístků, které se poté dají snadno svinout do ruliček. Při tomto procesu je povrch lístků narušen a tím dojde k uvolnění přírodních polyfenolů, které se dostávají do styku s kyslíkem. Tím začne vznikat  enzym polyfenoláza, který proces oxidace nastartuje.

Lístky se nechávají oxidovat ve vrstvách 4-10cm po dobu dvě a více hodin při teplotách kolem 28 – 33°C. Čím déle čaj oxiduje, tím má tmavší barvu, ale ztrácí na své trpkosti a tím i osobitosti.

Oxidace se zastavuje prudkým zahřátím lístků na pražících pánvích.

Jak se z „čajaře“ stal „čajař“ s velkým Č  aneb předsevzetí pro rok 2019

 

3V

Než jsme se s manželem rozhodli založit e-shop s čaji v Chomutově, nebyl pro mě tento nápoj ničím jiným, než zdrojem tekutin a tepla, když mi byla zima. Byla jsem klasický spotřebitel. Hodit pytlík do vody a občas na něj i zapomenout. V tomto případě si čaj po vylouhování vyžadoval větší dávku medu či cukru a také citronu. Občas se nedal pít vůbec a obsah skončil ve dřezu. Pořádnou přípravu čaje jsem začala vnímat až později. Doma máme velkou spoustu nejrůznějších sypaných čajů. Aby ne, vždyť manžel měl před 18 lety čajovnu. Ten by si pytlíkový čaj za 20Kč z obchodu nedal. Ale jelikož jsem tvor od přírody líný, tak jsem se nechtěla jeho přípravou zdržovat. V tu dobu mi to přišlo jako ztráta času. Vždyť je to jen čaj, ne?

Později jsem dostala do ruky knihy o čajích a začala je pročítat. Dozvěděla jsem se něco z historie a legend, původu, ale hlavně o jejich účincích. Jako první mě samozřejmě zaujmulo hubnutí. Někdo by řekl, že jsem ženská „krev a mlíko“, někdo by řekl, že mám nadváhu. Mě osobně se více zamlouvá první varianta 🙂 . A tak jsem pátrala víc a víc. Jako naprostý poklad má být zelený čaj a také čaje typu Pu-Erh. Dle odborníků a spousty studií jsou to poklady. A proto si dávám předsevzetí, že tento rok budu pravidelně popíjet tyto čaje.

Ale teď se ještě o chvilku vraťme k mým prvním přípravám sypaného čaje. Jako spotřebitel čaje ze supermarketu jsem si vždy vybírala pouze černé čaje a ovocné. Už v tu dobu mi bylo jasné, že zelený čaj, na kterém je napsáno, že se má zalít vařící vodou nebude to pravé ořechové. A tak i má první příprava sypaného čaje padla na kategorii černých. Máme doma devět různých typů a k tomu ještě čtyři druhy ovoněného. Velký výběr pro někoho, kdo si kupoval vždy jen jeden druh. Ale jelikož jsem ženská, tedy od přírody zvědavá, tak jsem chtěla vědět, jak se liší. Postupně jsem otevřela všechny pytle a začala je očichávat a prsty se v nich prohrabovat. A v ten moment mi to došlo. Ta různorodá vůně a struktura lístků. Říkala jsem si: „Tak tohle je čaj.“ Jako nejúžasnější vynález mi v tu dobu přišel jeden druh ovoněného čaje, který miluji dodnes a tím je speciální Earl Grey. Po otevření pytlíku vás do nosu praští smyslná vůně citrusových plodů, mezi kousky černých lístků na vás září žlutá záplava jasmínových květů a jako třešnička na dortu jsou neodolatelně modré květy chrpy. A bylo vymalováno. Řekla jsem si: „Ten si MUSÍM uvařit.“ A jak se říká: „Pokud neumřela, popíjím ho dodnes.“ 🙂

Brzy jsem zjistila, že příprava čaje je naprosto jednoduchá a nezabere tolik času. Ale hlavně mi došlo, že příprava čaje je můj osobní rituál. Moje chvilka klidu a únik do světa vlastních myšlenek. Když pracujete na pozici manažera údržby, běháte od jednoho problému ke druhému a ta chvíle, kdy jsem nasypala čaj do filtru nebo do frenchpressu, zalila ho vodou a nastavila si na mobilu požadovaný čas, byl můj prostředek k tomu si srovnat myšlenky a na chvíli se zastavit. A světe div se. Z „čajaře“ pytlíkového se stal „čajař“ sypaných čajů. Dnes už jiné nepiji a už se svému muži nedivím, že na mě koukal jako na barbara, když jsem mu říkala, že ty pytlíkové čaje jsou výborné.

X